Události v kultuře aneb osobní inventář roku 2006

Ovlivněn nejrůznějšími anketami a žebříčky pokusil jsem si sestavit vlastní osobní inventář vzpomínek na kulturní události roku 2006. Nečekejte nic převratného, jen pár osobních tipů na to, co mě zaujalo či naopak trošku nemile překvapilo. Toho druhého bylo ale méně. Omluvte trochu nesystematičnosti.

Pár slov o jedné divadelní recenzi

Ivan Krejčí a Jan Mikulášek prý režírují hry A. P. Čechova tak originálně a novátorsky, že jsou „oba v Evropě první". Také to se můžeme dočíst v recenzi pražského divadelního kritika Jiřího P. Kříže, která byla publikována 14. 12. 2006 v deníku Právo v souvislosti s ostravskou premiérou inscenace Racka v režii I. Krejčího v Komorní scéně Aréna. Recenze je pozoruhodná především díky rozmáchlému gestu J. P. Kříže, které nehovoří ani tolik o ostravské inscenaci, jako spíše o samotném autorovi recenze. Navíc vybízí k obecnějším úvahám o divadelní kritice. Aspoň takový byl můj bezprostřední pocit po přečtení celého článku.

Colours of Ostrava 2007

Už od počátku prosince si můžeme kupovat vstupenky na další ročník hudebního festivalu Colours of Ostrava. A zároveň můžeme posílat pořadatelům tipy na umělce, které bychom na festivalu rádi viděli/slyšeli.

Šťastného Křehkosti

Jednou z oceněných knih literární soutěže „Ostrava - město v pohybu" se stala knížka Radovana Šťastného nazvaná Křehkosti aneb i v nebi to smrdí. Hned na úvod mě upoutal jistý paradox: druhé místo v literární soutěži pro knížku, kde převládají fotografie nad textem,  a to nejen kvantitou, ale i kvalitou.

Ještě jednou o kauze Hyundai a nedávné Deklaraci porozumění

Během posledního týdne - po zveřejnění dohody mezi automobilkou Hyundai, krajem, státem a nevládními organizacemi aktivně vystupujícími proti záměru investice - se objevilo pár komentářů, článků či politických stanovisek. Připomeňme si je. Myslím, že mohou reprezentovat obecnější úrovně uvažování o věcech veřejných.

Nepříjemnost? Kuriozitka?

Spíše ze zvědavosti jsem sledoval, jak bude pokračovat pražský průběžný festival Stimul, který je spojen s výborným hudebním časopisem His Voice.

Nová osa vede také přes divadlo v Ústí nad Labem

Dvě pozoruhodné divadelní inscenace představilo minulý týden v Ostravě Činoherní studio z Ústí nad Labem. V rámci projektu Nová osa bylo v Divadle Petra Bezruče možno vidět hru mladého německého dramatika Rollanda Schimmelpfhenniga nazvanou Arabská noc a hru Miroslava Bambuška na motivy románu F. M. Dostojevského Uražení a ponížení.

Duch Andy Warhola navštíví Ostravu

Život a smrt. Tak by se měla jmenovat ostravská výstava pořádaná k příležitosti 20. výročí úmrtí Andy Warhola. Výstava propojená s doprovodnými akcemi by se měla konat příští rok od 22. února do 25. března.

Milan Krupa - ***

Mám na temeni koberec
a tohle jsou poslední slova:
koberec je štrůdl plný hrušek,
stačí zatáhnout za stopku
a začnou vylézat tlusté větve -
těla s dřevěnými krky
stačí málo
aby začalo
pršet stropem

(Vybráno z básnického almanachu „Jít pevně za svým imbecilem", © clinamen 2003)

Hynduai, představitelé České republiky a Moravskoslezského kraje uzavřeli dohodu

Na dnešní tiskové konferenci byla zveřejněna Deklarace porozumění mezi společností Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o., Moravskoslezským krajem, ministerstvem průmyslu a obchodu a agenturou CzechInvest na jedné straně a nevládními organizacemi aktivně vystupujícími proti záměru investice na straně druhé. Pro mnohé nečekaná událost, pro jiné průlom. Okrajové názory environmentálních občanských sdružení byly konečně aspoň částečně vyslyšeny a s organizacemi jako jsou Ekologický právní servis, Půda pro život, Beskydčan a Děti Země byla navázány smysluplná diskuse. To je velmi dobrá zpráva.

Farmaceutické firmy chtějí především naše peníze

Podzim, rýma, kýchání. To vše patří bohužel k sobě. A taky nikdy nekončící reklamy na zaručené přípravky, které těmto neduhům mají předejít nebo s nimi briskně skoncovat. Až se člověku točí hlava z takového množství léků, vitamínových přípravků, podivuhodných chemických sloučenin či výtažků z nejroztodivnějších organismů.

Supersilent aneb Proč se někdy vyplácí jezdit do Prahy

Z Ostravy do Prahy je to vlakem 353 kilometrů. Je to docela dost a ne vždy se člověku chce absolvovat taková cesta třeba jen kvůli jednomu koncertu. Ale někdy se člověk neudrží a jede. Tak tomu bylo i v případě pátečního koncertu, či přesněji večírku norského labelu Rune Grammofon, v rámci něhož se představili mí oblíbenci v čele s improvizační „postjazzovou" kapelou Supersilent.

Něco o zběsilosti aneb Když má návštěvník divadla určitá očekávání

Zběsilost v srdci není dostatečně zběsilá. Možná tak by se dal charakterizovat můj bezprostřední dojem po shlédnutí divadelního představení Zběsilost v srdci v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde měl tento kus - zdramatizovaný podle stejnojmenné knížky Barry Gifforda - koncem října svou světovou premiéru.

Město, které si nehraje na City

Zcela náhodou se mi do rukou dostala letos vydaná propagačně-umělecká fotografická kniha o centru Ostravy nazvaná Město, které si nehraje na City. Jejím hlavním autorem (koncept, fotografie a doprovodné texty) je fotograf mladší generace Radovan Šťastný.

J. Hermannová, A. S. Greer, a T. Gunzig aneb Více či méně melancholická četba

Říjnové dny mi dělalo společnost několik zajímavých knížek světových autorů, kteří se shodou okolností všichni narodili v roce 1970. Možná také proto jsem v jejich dílech vystopoval jistý druh společné skepse, melancholie či depresí zavánějící ironie. Pár řádků bych rád věnoval povídkové knížce Němky Judith Hermannové nazvané Letní dům, později, románu Zpověď Maxe Tivoliho Američana Andrewa Seana Greera či útlejšímu románu Belgičana Thomase Gunziga s názvem Smrt dokonalého bilingvisty.

O strachu a obrazech

Už nějaký čas mě pravidelně překvapují nenávistné řeči vztahující se k Arabům či k muslimům. A nejen překvapují, ale i mrzí. Stále častěji je totiž slýchávám, nejen v tramvajích či na ulici, ale také u svých známých. Jsou to slova, která generalizují, například o tom, jak jsou ti muslimové a Arabové nebezpeční a hrozní, jak obrovská bezpečnostní rizika představují pro naši republiku a vlastně pro celý svět, a co teprve za děs a hrůzu přinesou  nepřizpůsobiví přistěhovalci z „muslimských zemí". Vytvářeny jsou celé teorie, které zavánějí - spíše než logikou - strachem z neznámého.

Problémy s ovzduším. Opět!

Podzimní mlhy, inverze a začínající problémy s polétavým prachem. V novinách, třeba těch ostravských, se opět dostávají tato skličující fakta na první stránky, v rádiích hlasatelé varují před přílišným větráním či zvýšené fyzické aktivitě. Je to snad nikdy nekončící story. Některé lidi znepokojí, možná trkne, jiné třeba naštve. Ale v podstatě se toho příliš nezmění. Ten, kdo neekologicky a hlavně levně topit chce (on sám si říká, že musí, jelikož na jiné palivo nemá přece peníze), topit nepřestane, fabriky se taky hned tak nezmění a politici jim po krku taky nepůjdou. A motoristé? Jejich problém to přece není, lehce popuzeně říkají valíc se v smrduté mlze vstříc své vizi občanských práv.

Tři sestry aneb Zběsilá sezóna u Bezručů začala už před prázdninami

Letošní sezóně dali v Divadle Petra Bezruče přízvisko „zběsilá". Pro mnohé bylo možná toto označení překvapením, pro jiné naopak jen definováním v minulých divadelních inscenacích již vyslovených témat. Na mysli mám zejména poslední předprázdninovou premiéru - Tři sestry Antona Pavloviče Čechova v režii Jana Mikuláška.

Co si Ostravané mají myslet o Karolině a „svých" politicích?

Zastupitelstvo města Ostravy minulý týden schválilo kupní smlouvu se společností Multi Development, která zvítězila v developerské soutěži na zástavbu pozemku po bývalé koksovně Karolina v centru Ostravy. Smlouvu také obě strany již podepsaly. Zda-li je to spíše dobrá či špatná zpráva bude nejspíše jasné asi až v budoucnu - za pár let až developerská firma začne realizovat své plány. Přesto už dnes - při důkladnějším pohledu na celou kauzu Karolina a hlavně spěch s jakým vše bylo provedeno - se na povrch dere celá řada zásadních otázek týkající se demokratičnosti celého procesu. Zcela legitimně se můžeme ptát: Neobelhali ostravští zastupitelé své voliče - občany? Je celá developerská akce pro Ostravu výhodná? Lze zastavět centrum města bez územního plánu či jiné klasické dokumentace?

Co všechno říkají tváře politiků na plakátech?

Už podle zvýšeného počtu vystavených fotografických portrétů usmívajících se či přemýšlivých mužů v oblecích si snad každý uvědomí, že další volby jsou tady, tentokrát komunální a senátní. V Ostravě - asi podobně jako v jiných městech - jsou nejčastěji k vidění tváře kandidátů na primátory a starosty. A jsou opravdu všudypřítomné.

Miha Mazzini - Já, Tito a gramofon

Jedna z posledních knížek, které jsem četl a které mě příjemně pobavily, byl román Slovince Miha Mazziniho nazvaný Já, Tito a gramofon, který autor napsal v roce 2001 podle svého scénáře k filmu Sladké snění.

Pracují v ochrance podniku Vítkovice a.s. nevychovaná individua?

Člověk se občas nestačí divit, s kým vším přijde, aniž by o to stál, do styku. Jeden z lehčích šoků jsem například zažil přednedávnem při procházce kolem řeky Ostravice.

O jednom chodeckém týdnu

Ani nevím kdy a proč mě napadlo, že bych si uskutečnil takový malý soukromý test nebo spíš experiment či průzkum na sobě samém - pokus vyzkoušet si jeden pracovní týden bez použití dopravních prostředků. Jednoduše řečeno, pohybovat se po Ostravě výhradně pěšky.

Josef Hiršál - Nevrlý vechtr

Vlak uhání po pláni.
Doufání a čekání.

Naděje bdících.
Přeludy snících.

Budoucnost
ležících na kolejnicích.

Ostravě chutná „čína"

Téměř cimrmanovsky na mě zapůsobila krátká zprávička ze serveru statutárního města Ostravy nazvaná „Ostrava jednala o partnerství v čínském Shenyangu".

Pár poznámek k Pánu Polštářů

K jednomu z nejpozoruhodnějších a nejvíce kontroverzních divadelních představení zároveň, které mělo v loňské sezóně premiéru v Národním divadle moravskoslezském, patří bezesporu inscenace hry žijícího britského dramatika Martina McDonagha Pán Polštářů.

My zme Uhli z Ostravy

Vcelku příjemný bigbít, který by ale ucho náročnějšího posluchače příliš nezaujal, nebýt výborných textů Pavla Hořínka a celkové image kapely. Je řeč o ostravské kapele Uhlí a jejich na konci loňského roku vydaného cédéčka nazvaného Trochujiní.

Nový proud v komunikaci v HN, LN a MF DNES

Peníze a zisk. Všudypřítomné pojmy dnešní doby. Není na nich zase nic tak divného, pokud se ovšem nestanou jedinou hodnotou všeho počínání. Při dnešní zběžné obhlídce novinového stánku v České republice se ale vynořuje otázka, zda se nezkomercionalizoval náš život natolik, že už ani neumíme rozlišit tu správnou dávku ziskuchtivost.

Komik opět boduje

Na serveru Idnes.cz se můžeme dočíst, že ministra kultury Vítězslava Jandáka chce údajně někdo zbavit jeho popularity. Z článku vyplývá, že to není zjištění redaktorů MF DNES, ale Jandákem vypuštěná informace. 

Luk

Prostý i bohatý, tajemný i všední, krutý i plný lásky... Film Luk korejského režiséra Kim Ki-duka je nevšední snímek o znovunacházení harmonie.

Chtěli byste žít ve městě bez aut?

Růst počtu aut a rozvoj individualizované dopravy pociťuji jako jeden z podstatných problémů života ve městě a na těchto stránkách se k němu opakovaně vracím. Nyní mě k tomu motivovala diskuse, která se rozpoutala na internetových stránkách www.respekt.cz.

Literární časopis Pobocza je skvělý

Časopis věnovaný kultuře střední a východní Evropy s názvem Pobocza (www.pobocza.pl) se stále rozšiřuje a nabízí především spoustu kvalitní poesie. Čtenáři si jej mohou v současnosti na internetu přečíst nejen polsky, ale také česky či srbsky. A stojí za to si prolistovat i archív. Nebudete litovat. Skrývá nejeden literární zážitek...

Pár vět z Czesława Miłosze a jeho Abecedy

Pár vět z Czesława Miłosze a jeho Abecedy

„Hrůza je pravdou světa živých bytostí, zatímco civilizace se zabývá maskováním této pravdy.“ (s. 38)

„Biografie jsou jako mušle a o měkkýši, který v nich strávil život, se z nich moc nedozvíme.“ (s. 56)

„Pracujeme pro pravdu o čase našeho života, třebaže jeho obrazy, pocházející od různých lidí, se neshodují. Existujeme jako samostatná jsoucna, ale každý z nás zároveň vystupuje jako médium, jímž jako proud veliké řeky pohybuje blíže nepoznaná síla, a tak se začínáme sobě navzájem podobat společným stylem či formou. Pravda o nás bude připomínat mozaiku složenou z kamínků různé ceny a barvy.“ (s. 184)

Czesław Miłosz: Miłoszova abeceda, Paseka 2005.

Hyperreálný Český sen

Složitost fenoménu vytváření umělých realit zábavy, konzumu či vyprázdněnosti a banalizace lidských životů popisuje dokumentární film Český sen z roku 2004. Česká televize ho uvede tento čtvrtek od 20 hodin. Nenechte si ho ujít, už třeba jen pro diskusi, která se kolem něho seběhla.

Přesný postřeh Vladimíra Kokolii

Přečtěte si výborný článeček z blogu Vladimíra Kokolii. Je vtipný a výstižný. "Na záznamové médium tváře se nám spravedlivě zapisuje nejen jací jsme "doopravdy", ale i naše předstírání. Vlastní tváři se nedá utéct."

Jak se vymývají dětem mozky

Obraz první: Šestiletá holčička přibíhá k televizi, na obrazovce právě bliká víkendová hudební hitparáda televize Nova. Moderátor L. Mareš má ve studiu hosta - blonďatého svalovce, mluví se o motorkách, sem tam dvojsmyslná sexuálně zabarvená narážka. Holčička reaguje: „Jé Šrek!“ Na můj dotaz, kdo to je, mi holčička vysvětluje, že je to „přece Šrek z televize, z vily, z Velkého bratra“.

Bezruči se baví a jejich příznivci taky

Téměř jako symbiotický vztah působila včerejší Bezručpárty v klubu Boomerang, na které se herci ostravského Divadla Petra Bezruče setkali se svými diváky.

Talenty a ctitelé – divadlo, které nenadchne, ale ani neurazí

Na programu ostravské Komorní scény Aréna se v poslední době objevují spíše vážnější až lehce depresivní inscenace, rozhodně ne komedie či taškařice. Před nedávnem však byla v Aréně uvedena hra Talenty a ctitelé (na konci 19. století ji napsal Alexandr Nikolajevič Ostrovskij), která je laděna do tragikomična a přináší tak do zdejší produkce trochu úsměvnější, odlehčený vánek. Zda je ale i svěží, originální, neotřelý či mimořádný, o tom nejsem přesvědčen.

O svobodě a myších

Miloslav Petrusek: "Člověk, který je opravdu svobodný, vnitřně svobodný, a který má zážitek svobody i společensky, protože žije ve svobodné společnosti, prostě nemůže poklesnout do podoby "myši".

Ještě jednou Hyundai

Na stránkách Econnectu si můžete přečíst článek nazvaný Chybné ekonomické studie mají sloužit k poskytnutí investičních pobídek pro Hyundai.

O tom, jak jsem vydal první číslo „nepravidelníku obyvatel paneláku“, který obývám

Lidé žijící v paneláku mi nejspíše potvrdí, že občasný noční hluk způsobený například nějakou bujařejší oslavou je asi docela běžný. Přesto mi někdy pěkně leze na nervy. Naposledy tomu bylo tento víkend. „Jak takovou situaci nejlépe a nejúčinněji řešit?,“ říkal jsem si ležíc v sobotní posteli přibližně v jednu hodinu ráno za hluku nad mnou bydlících nájemníků. A na jedno řešení jsem přišel. I když netuším jestli je/bylo/bude úspěšné.

Rozkvetlá louka nevkusu

Pamatujete si ještě na spartakiádní šlágr z osmdesátých let, v němž se zpívalo „Když se podaří, co podařit se má, budou samá poupata“ (nebo tak nějak)? Podepsaná byla pod ním normalizační pophvězda, král tehdejších diskoték a kolovrátkových debilně rozjuchaných hitů, Michal David. O několik let později jsem si bláhově myslel a doufal zároveň, že už o tomto hnusně slizkém chlapovi v životě neuslyším. To jsem se ale mýlil. Naposledy jsem se o tom přesvědčil před pár dny ve vlaku.

Petr Váša v Atlantiku aneb 15 let fyzického básnictví

Skvělé, skvělé, skvělé... Petr Váša se už před 15 lety začal zabývat fyzickým básnictvím, ke kterému ale směřoval už dříve s kapelami Z kopce a Ošklid. Včera o tom poreferoval (a doplnil ukázkami ze všech tvůrčích obdobích) v ostravském Atlantiku.

Hugo Karas Doda Gombára u Bezručů - jen na vlastní nebezpečí

Slibně znějící titul, text ověnčený cenou Alfréda Radoka, stále známější a vyhledávanější režisér, sehraný herecký soubor, téměř existenciální téma okořeněné velkou dávkou humoru… to vše mi signalizovalo divadelní zážitek. Ten se však nedostavil, místo něj jen zklamání. Takový pocit jsem prožil před pár dny při sledování představení Hugo Karas, které připravil (autor hry + režie) v ostravském Divadle Petra Bezruče Dodo Gombár.

Hyundai: V okruhu 15 kilometrů kolem nové továrny nesmí vyrůst další podniky

Proč? Protože by znečišťováním ovzduší mohly ohrozit kvalitu produkce automobilky. Tolik z informací o smlouvě o investici jihokorejské firmy. Nějak tomu nerozumím.

Obrácená strana Měsíce pohledem od Ostravy

Jste už unaveni skandály, neustálým vyléváním mediální špíny či informacemi, které mají životnost pár minut? Potom vám můžu doporučit literární časopis vydávaný v Ostravě, jež se jmenuje Obrácená strana Měsíce.

Fellini, Mikulášek a jejich Sladké životy

Sladký život - i tak bychom mohli charakterizovat naše pobývání ve společnosti blahobytu, v prostředí sociálních jistot či v éře po 2. světové válce. Anebo je to synonymum pro radovánky pouze té nejbohatší společenské smetánky, tzv. high society? Možná je to - namítl by leckdo – spíše životní styl, který má blízko k bohémství a nerespektování zažitých konvencí. Ať už slovní spojení „sladký život“ označuje cokoliv, z historie či lépe individuálních biografií příslušníků nejrůznějších společenských vrstev či skupin víme, že i ten „nejsladší“ život může pěkně zhořknout. Pokud tedy ovšem není plný trápení a hořkostí už od své podstaty. Označení „sladký život“ by vlastně poté znamenal protimluv, nesmysl.

Adepty na Ropáky roky máme i v Ostravě

V pátek byly oznámeny výsledky ekologické ankety nazvané Ropák 2005 a Zelená perla. Mezi nominovanými byli za loňský rok také v Ostravě dobře známí politici a veřejně známé osoby.

Tohle město (prý) žije aneb Zedník v akci

Statutární město Ostrava pořádá tento čtvrtek na Prokešově náměstí galakoncert s názvem „Ostrava - tohle město žije“. Krátká zpráva na stránkách www.ostrava.cz uvádí:

Z rozhovoru s Janem Balabánem

Při pročítání starších čísel měsíčníku Host mě zaujal rozhovor s prozaikem Janem Balabánem “Bez příběhů je lidem úzko…” Vybral jsem jeden pozoruhodný odstavec.

Lítám, lítáš, lítáme

Už nějaký čas si kladu otázku, zda je cestování pomoci letecké dopravy morální. Zejména v době, kdy se letadel začíná stále více využívat s neotřesitelnou samozřejmostí a s masovou oblibou. Zákonitě se tak letecká doprava stává nejrychleji rostoucím zdrojem emisí skleníkových plynů.

Volby 2006 – koho volit?

Volby se blíží a vyvstává už tradiční otázka: Koho volit? Komu uvěřit? Jak se vyznat v předvolební zmedializované džungli?

Kdo jsou „Akademici“ populární hudby?

Hudba mě baví. Tedy hlavně ta, která se neobjevuje v televizi v hlavních vysílacích časech a ráno ji neslýchám na Radiožurnálu. A možná proto, že hudbu vnímám jako něco rozkošatělého, inspirujícího, jako něco, co člověka těší, povznáší a okouzluje, jsem někdy smutný. Třeba, když chci zjistit, co je dnes v České republice vlastně populární a před davy televizních diváků oceňováno.

Královna Margot s komikou i mrazením v zádech

Divadelní inscenace ostravského Národního divadla moravskoslezského nazvaná Královna Margot v režii Jana Mikuláška mi byla doporučena - nezávisle na sobě - hned dvakrát. Přesto jsem do Divadla Antonína Dvořáka odcházel s mírnými obavami. Přece jenom divadelní představení na motivy stejnojmenného romantizujícího historického románu Alexandra Dumase může skýtat jistá nebezpečí.

Imagologie aneb o „pí ár“ v mediálním světě

Pojem Milana Kundery – „imagologie“ - se mi vybavil v poslední době hned několikrát. Možná také proto, že se blíží volby a mediální tanečky politiků a jejich poradců, asistentů a designerů nabírají obrátky.

Červená a bílá Doroty Masłowské a 23 Šimona Šafránka

Dvě knihy mladých autorů, které se v lecčems shodují a v lecčems úplně rozcházejí. Obě však stojí za přečtení.

Občanská výchova aneb Tučná léta skončila

Pozoruhodný vhled do problémů světa mladých lidí, kteří ještě neztratily své ideály, přináší výborný rakousko-německý film Občanská výchova (Die fetten Jahre sind vorbei) z roku 2004. Téma: atakování Systému v době, jež pro svůj popis používá přípony „post“.

Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery

Knihy Milana Kundery jsou pro mě inspirativní stále. Listovat v nich je pro mě potěšením. Před chvílí mi více méně náhodou padl zrak tuto pasáž:

Popcorn, masmédia a virtualizace reality

Jako příspěvek do debaty o vlivu masmédií na násilí ve společnosti lze do značné míry chápat inscenaci Popcorn Angličana Bena Eltona, kterou letos v lednu uvedlo v obnovené premiéře ostravské Divadlo Petra Bezruče.

Když si divadelníci hýčkají své diváky…

Příjemná setkávání. Tak by se dal charakterizovat pocit, jaký prožívám v poslední době ve spojitosti s ostravským Divadlem Petra Bezruče. A nemám na mysli jen zdařilé divadelní inscenace.

Zedník, Sedlecký a developerská soutěž “Karolina 2006”

Už delší čas probíhají v Ostravě velmi zvláštní tance kolem území zvaném Karolina. A zdá se, že to všechno zavání pěknou ostudou. Zkrátka pan Zedník ví, jak Ostravu v republice reprezentovat.

Co nového v památkové péči?

Mám pocit, že to, co se děje v Praze na „Jandákově“ Ministerstvu kultury, je tragikomickým obrazem naší doby.

Vladimír Kokolia bloguje

Mrkněte se na výborný blog brněnského výtvarníka Vladimíra Kokolii. Naleznete jej na adrese http://kokolia.bloguje.cz.

Gilad Atzmon – Průvodce zbloudilých, peepologie a reality show

Vtipná knížka izraelského spisovatele Gilada Atzmona nazvaná Průvodce zbloudilých skvěle popisuje a zároveň tvoří hypotézy dnešního světa. Využívá k tomu zejména ironii a sarkasmus. Mě osobně potěšily především pasáže o novém vědním oboru nazvaném peepologie, jehož zakladatelem je hrdina knížky – Izraelec Günther.

Petr Lébl - Básně

Jedna z posledních...

Syn. Zima. Bravo!

Na představení Syn. Zima podle dvou kratších her norského dramatika a spisovatele Jona Fosseho jsem se těšil snad od května loňského roku. Tehdy jsem se dozvěděl, že v ostravském Divadle Petra Bezruče bude režírovat J. A. Pitínský.

Ostravské Polaroidy aneb záběry z chladných labyrintů dnešního světa

Téměř jako čítanka z úvah postmoderních myslitelů na mě zapůsobila jedna z posledních her britského dramatika Marka Ravenhilla nazvaná Polaroidy, kterou premiérově uvedla v polovině listopadu ostravská Komorní scéna Aréna v režii Ivana Krejčího.

Jan Balabán - Možná že odcházíme

Jedna věta z Balabánovy povídky...

V Ostravě nás zase navštívil smog

„Ačkoliv norma hovoří jen o povolených 50 mikrogramech na metr krychlový, naměřené hodnoty například v Bohumíně atakovaly hodnotu sedmi set mikrogramů, což znamená téměř čtrnáctinásobné překročení limitu pro prašné aerosoly.“ To je zpráva z dnešního vydání deníku MF DNES, která ilustruje vztah občanů ke svému životnímu prostředí.

Kalenská, Lidové noviny, Pitínský a Zaorálek v Divadle Petra Bezruče

V polovině prosince 2005 do Ostravy k Bezručům dorazilo brněnské HaDivadlo s velmi netradičním představením nazvaným Renata Kalenská, Lidové noviny. V Brně ho na jaře připravil J. A. Pitínský a výsledek byl opět více než zajímavý.